Čtení o psaní

Nový román Saudade vychází 19. srpna

Krásné, tajemné a trochu divoké Portugalsko zanechalo v mé paměti před pár lety nesmazatelnou stopu. Dalo mi tolik, že jsem o něm začala psát nejen blog, ale také další román. Naplnilo mě takovým množstvím pocitů a zážitků, že to všechno prostě muselo ven. A tak vznikla kniha, kterou jsem nazvala Saudade.

„Záhadný sešit, který neměl být nikdy nalezen. Přesto jej objeví lehkovážná Beatriz, která jde z průšvihu do průšvihu. Může vůbec porozumět ženě z deníku, která ve 40. letech na tajemném mysu svatého Vincenta prožívala nejtěžší, ale i nejkrásnější chvíle svého života? V kontrastu s tímto nelehkým příběhem se odehrává dobrodružství Češky Magdalény, která přijela do Porta na studijní pobyt a objevuje krásu nádherného Portugalska se vším všudy. Slunné pláže, vzrušující party, tajemná zákoutí měst i oslnivou přírodu… Přesto mají tyto ženy něco společného. Saudade, výjimečný pocit, který zažijete jen v Portugalsku.“

Uplynul téměř rok od okamžiku, kdy spatřil světlo světa můj první román Kdo zastaví déšť. Za poslední rok se toho událo poměrně hodně – na jednu stranu jako kdyby mi všechno jenom tak proklouzlo mezi prsty, na stranu druhou mi to přijde jako nepřekonatelně dlouhá doba, během níž jsem prožila tolik věcí, že je pořád ještě vcelku zmateně zpracovávám. A najednou je to tu zase. Můj druhý román nesoucí název Saudade vychází 19. srpna.

Vznikl trošku zvláštně. Začala jsem ho psát několikrát a ani jeden příběh sám o sobě nedával smysl. Do jednoho z nich jsem se například pustila ještě před svým odjezdem na studijní pobyt v Portugalsku, do dalšího zase přímo tam… Teprve, když jsem se vrátila domů, naplněná hromadou zážitků, jsem si uvědomila, že žádný z mých „portugalských příběhů“ nefunguje sám o sobě a že je musím propojit. Saudade jsem dopisovala v zimě 2019/2020, tedy necelý rok po svém návratu z Portugalska, pak jsem se ještě nějakou dobu věnovala editování. Dnes mi přijde neuvěřitelné, že brzy budu moct další ze svých románů sdílet i s jinými lidmi než jen sama se sebou. Je to zvláštní. Postavy, se kterými jste dlouhou dobu žili jen vy sami, se najednou vydávají do světa a potkávají čtenáře. Je krásné, trochu děsivé a občas i úsměvné zvyknout si na to.

Román nese podtitul Slovo, které vyplavil oceán, pocit, který nelze přeložit. Název Saudade nejspíš většině lidí zas tak moc neřekne. Opravdu se jde o nepřeložitelný portugalský výraz vyjadřující pocit naplnění, smutku, melancholie, nostalgie, lásky i ztráty. Tento pocit sdílejí všechny hlavní postavy.

O čem je román Saudade?

Román odehrávající se na divokém pobřeží Atlantiku přináší čtyři různé pohledy na tajemné Portugalsko. Středoškolačka Magdaléna se účastní výměnného studijního pobytu v Portu a objevuje svět surfařů a nikdy nekončící zábavy. Šestadvacetiletý Tom se ve svém melancholickém rozpoložení ocitá v pohádkovém regionu Algarve, kde se setkává s nešťastnou Portugalkou Beatriz. Další linie vyprávění zavádí čtenáře na konec 40. let a popisuje příběh její babičky, která odešla za svým manželem, strážcem majáku, na mys Cabo de São Vicente do naprosté izolace. Čtvrtou hrdinkou je mladičká Inês vyrůstající v jižním Portugalsku ve stínu své nejlepší kamarádky.
Lidé, kteří jsou si zdánlivě naprosto cizí a jejichž osudy jsou líčeny v různých dobách a životních situacích, mají ovšem cosi společného. Je to jednak silný emocionální vztah k Beatriz, který provází příběh každého z nich, a dále také pocit, který je v portugalštině vyjádřen slovem saudade…

Saudade si můžete objednat třeba TADY 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *