Kdo zastaví déšť

Román odehrávající se na přelomu 60. a 70. let střídavě na Kypru a v Anglii vypráví příběh britského vojáka Jamese a československé emigrantky Emy, kteří se každé léto setkávají na fascinujícím středomořském ostrově, zatímco během roku mezi sebou udržují kontakt prostřednictvím dopisů. Nejen jejich osud je nakonec ovlivněn tureckou okupací Kypru.

Autor: Helena Žáková
Žánr: drama/historický/romantický/válečný
Vychází: Podzim 2020
Počet stran:
ISBN:

Obsah

Příběh, který se odehrává na přelomu 60. a 70. let minulého století, začíná paradoxně v moderní době. Julie, dcera vojáka sloužícího na ostrově Kypr, vyhledá otcovu dávnou lásku Emu a žádá, aby žena řekla pravdu o minulosti Juliiných rodičů, především o matce, kterou děvče nikdy nepoznalo. Ema se ve svém vyprávění vrací do roku 1969, kdy po emigraci z Československa začíná se svými britskými prarodiči trávit prázdniny na Kypru.

Zatímco v prostředí zlaté mládeže se Ema setkává jen s opovržením, útěchu nachází u seržanta Jamese Curlyho, vojáka irského původu. Jenomže doba, kterou dívka prožívá v Anglii vždy mezi dvěma letními prázdninami, je neúprosně dlouhá, naproti tomu bezstarostné kyperské týdny utíkají příliš rychle. Ema a James si poctivě vyměňují dopisy a setkávají se každé léto, zároveň se však oba dva začínají měnit. Emě se najednou líbí ve světě zbohatlíků, dokonce se jedním z nich nechává okouzlit. Jejich malicherné starosti z ničeho nic přetne turecká okupace Kypru. Tragická politická situace zmaří mnoho životů, zničí celou řadu domovů a nakonec výrazně ovlivní osud nejen Jamese a Emy, ale také jejich přátel.

Když se o mnoho let později díky iniciativní Julii milenci znovu setkávají, zjišťují, že ani po takové době nejsou o moc moudřejší než kdysi…

Pozadí knihy: Jak, proč a kdy jsem příběh napsala

Většina mých příběhů se odehrává na místech, která jsem procestovala, a Kypr je samozřejmě jedním z nich. Poprvé jsem jej navštívila ve třinácti letech, ovšem už tehdy jsem se nechala jeho atmosférou a hlavně bouřlivou historií pohltit, dokonce jsem v té době napsala jeden ze svých prvních románů, ke kterému mne ostrov inspiroval už jako dítě. Když jsem se na Kypr vrátila v dospělosti, nutkání psát o něm se objevilo znovu a nepustilo mě celý jeden rok. Žádný příběh se mi dosud netvořil tak lehce, byla to jedna velká jízda na horské dráze, se svými postavami jsem žila a neustále na ně myslela… Dlouhé poté, co jsem knihu dotáhla do konce, se mi po procesu tvorby stýskalo. Psaní pro mě totiž nikdy nepředstavovalo práci, nýbrž odpočinek a možnost útěku z reality na nějaké hezké místo.

Věděla jsem, že pohnutá historie Kypru si zaslouží hlubší příběh. Spoustu času jsem strávila čtením různých pramenů, sledováním videí z doby turecké okupace a hledáním fotografií, nicméně tak jako není Kdo zastaví déšť pouhou „červenou knihovnou“, nerada bych, aby jej někdo považoval za přesný historický román, a už vůbec ne knihu faktu. Události, na jejichž pozadí se odehrává, jsou sice pravdivé, ovšem postavy, stejně tak různé situace a detaily jsou smyšlené.