Znáte ten zvláštní pocit, kdy nutně potřebujete světu něco sdělit, ale jakmile si konečně sednete na zadek, neumíte to uchopit za správný konec? Nebo vás po pár řádcích opustí inspirace a už se k textu nikdy nevrátíte? Možná je to prostě tím, že vás neustále něco rozptyluje. Jak se správně izolovat a naladit na psaní? A jak si tohle „ladění“ nepoplést s prokrastinací?