Malířka Tereza Hodová: Objevila jsem obrovskou svobodu

Dříve se věnovala především portrétům, ale sama sebe objevila teprve při malování přírodních motivů. Našla způsob jak přenášet svoje výtvory na bločky, sešity a další produkty, dokonce se pustila do podnikání a zřídila si internetový obchůdek. „Největší inspirací je pro mě samozřejmě příroda,“ říká Terka v rozhovoru. „Do malování květin můžu konečně vložit kus sebe, nedržet se přesných tvarů ani barevných odstínů. Navíc se jedná o typ umění, který udělá radost širšímu publiku.“

Terko, tvoji uměleckou tvorbu sleduju už několik let. Kdy přesně jsi začala malovat a co tě k tomu motivovalo?

I když jsem už na základní škole ráda malovala a věděla, že mám asi talent, věnovat se tomu ve větší míře jsem začala až během vysoké školy v roce 2017. Tehdy jsem se poprvé dostala na dvoudenní kurz suchého pastelu, který v Českých Budějovicích pořádal uznávaný umělec Michal Janovský. Právě tenhle kurz byl pro mě takovým odrazovým můstkem pro to, abych se malbě začala věnovat víc.

Na tvých sociálních sítích jsou teď hodně vidět přírodní motivy, ale v minulosti ses věnovala i portrétům. Co vlastně nejraději maluješ? Co tě inspiruje?

Je to tak. Kurz, který jsem zmínila, byl zaměřen na lidské a zvířecí portréty. Díky němu jsem se o portrétování dozvěděla spoustu věcí a opravdu mě to nadchlo. Malbě portrétů (většinou pro známé) jsem se potom ve volném čase věnovala asi až do roku 2020. Dá se říct, že následně pro mě nastalo období uměleckého bloku, malování už mi nedělalo takovou radost.

Prozradíš, co ho způsobilo?

Jsem perfekcionistka, a tak mi malba zabrala opravdu hodně času. Často bylo nutné portrét předělávat, někdy i několikrát. U portrétu prostě existuje spousta pravidel, kterými se musíte řídit, a především je nutné pořád porovnávat s přiloženou fotkou. Když u portrétu uděláte něco jinak, vyleze vám z toho úplně jiný člověk, což je prostě nežádoucí.

Pomalu se pro mě malování stávalo povinností, nikoliv relaxem, a tak jsem se rozhodla udělat změnu – vyzkoušet akvarel a zaměřit se na přírodní motivy.

Co se tím pro tebe změnilo?

Objevila jsem obrovskou svobodu! Právě do malování květin můžu konečně vložit kus sebe, nedržet se přesných tvarů ani barevných odstínů. Navíc se jedná o typ umění, který udělá radost širšímu publiku. Moje přírodní akvarely mohou viset na zdi každému, kdo má rád přírodu jak ve formě originálu, tak ve formě výtisku.

Takže to je moje odpověď na otázku, co maluju nejraději (úsměv). Největší inspirací je pro mě samozřejmě příroda, ale ráda se inspiruji i na internetu. Nové nápady a náměty nebo třeba i barevné palety hledám většinou na Pinterestu.

Je něco, co je pro všechny tvé výtvory stoprocentně charakteristické, něco, co mají společné, ať už se jedná o jakýkoliv motiv či téma?

Myslím si, že vzhledem k mému sklonu k perfekcionismu je to u mě často až přepracovanost daného obrazu nebo ilustrace. Stále se učím malovat s lehkostí a nezaobírat se každým detailem. Protože právě „laxnost“ v tomto ohledu dokáže obrazu dodat dynamiku a živost.

Jaké techniky používáš a která z nich pro tebe byla největší výzvou?

Jak už jsem zmínila, dříve suchý pastel a poté akvarelové barvy. Tou větší výzvou pro mě však byl a stále ještě je akvarel. S ním je totiž potřeba pracovat celkem rychle a chyby není možné moc dobře opravovat. U suchého pastelu klidně celý obraz smažu. Můžu začít znovu a lépe.

Existuje nějaký motiv nebo technika, kterou by sis jednou ráda vyzkoušela, ale ještě ses k tomu nedostala?

Žádný konkrétní motiv mě nenapadá, ale technika, kterou do budoucna určitě plánuju vyzkoušet, je malba olejovými barvami. Olej je podle mě už taková vyšší dívčí a ráda bych ho jednou ovládala. A pak bych se určitě chtěla zdokonalit v digitální malbě. Ta má podle mě v moderní době obrovský potenciál a mrzí mě, že jsem s ní tolik pozadu (úsměv).

A je naopak něco, do čeho bys nikdy v životě nešla?

O ničem takovém v oblasti umění nevím (smích).

Docela nedávno sis zřídila internetový obchůdek, kde prodáváš ilustrované sešity, bločky, plánovače a další produkty s vlastními originálními motivy. Jak tě něco takového napadlo? Co bylo tím hlavním impulsem pro to, aby ses do toho pustila?

Tím prvním impulsem bylo asi mé okolí. V rámci jednoho on-line kurzu jsem se naučila vytvořit nekonečný vzor z vlastní ilustrace. Ten jsem potom zveřejnila na Instagramu a pár známých mi psalo, že se jim to moc líbí, a vymýšleli, na čem všem by si takový motiv dokázali představit.

V návaznosti na to jsem si na internetu udělala průzkum a zjistila jsem, že to není vůbec špatný nápad. Začátkem letošního roku jsem si pořídila nové vybavení na tisk a úpravu papíru a teď postupně pracuji na budování svého autorského papírnictví pod značkou Tereza Hodová art & design.

Takže na své produkty používáš přírodní motivy?

Ano, vzhledem k tomu, že se zaměřuju na malbu botanických ilustrací, zdobí všechny mé výrobky.

Promiň mi tuhle otázku, ale je to pro mě španělská vesnice. Jak vůbec přeneseš svoje motivy na produkty? Máš na to nějakou speciální technologii?

Své ilustrace maluju klasicky ručně štětcem na papír. Hotovou ilustraci si na denním světle nafotím a dál upravuju ve Photoshopu. Tam je potřeba odstranit pozadí ilustrace, aby bylo možné motiv vložit na jakkoliv barevné pozadí.

S takto připraveným obrázkem potom dále pracuju ve Photoshopu nebo v mé oblíbené amatérské aplikaci Canva, kde vytvořím výsledný design pro daný výrobek, a pak už zbývá jen samotný tisk na zvolený druh papíru. Stačí mi k tomu lepší inkoustová tiskárna, mám konkrétně značku Canon, a poté stohová řezačka papíru.

Tvoříš si přesné plány, co budeš například během následujících týdnů malovat a vyrábět, nebo spíš improvizuješ?

Dříve jsem dopředu nic neplánovala a teď se to pomalu učím. Zjišťuju, že když si dané aktivity, ať už malbu nebo výrobu, naplánuju byť jen týden dopředu, jsem o dost efektivnější.

Kde se ti nejlépe tvoří? Máš nějaké speciální místečko doma nebo chodíš třeba do přírody?

Tvořím pouze doma u mého pracovního stolu, který jsem si přizpůsobila tak, aby mi co nejvíc vyhovoval a abych tvořila v příjemném prostředí. Mám tak největší pohodlí a po ruce vše, co k malbě akvarelem potřebuju. Malování v přírodě je za mě spíš vhodné pro tvorbu do sketch booku, se kterým bych měla také začít! Nemaluji totiž na denní bázi a myslím si, že je to škoda (úsměv).

A v jakou denní dobu se ti nejlépe tvoří? Dovedeš si představit, že bys třeba vstala brzy ráno a hned se pustila do práce, nebo jsi na tohle spíš noční sova?

S přibývajícími roky bych řekla, že jsem spíš ranní ptáče. Lépe se mi maluje ráno než po aktivitách celého dne, kdy jsem unavená. Nejvíc miluju pomalá rána, kdy mi oknem domů svítí sluníčko, já si udělám dobrou kávu a sednu si k akvarelu.

Tím jsi nejspíš už odpověděla na moji další otázku. Je pro tebe malování něco, co máš chuť dělat, když potřebuješ vypnout a relaxovat, nebo na to naopak musíš mít dostatek energie a být odpočatá?

Ano, tušíš správně, spíše druhá varianta. Svým způsobem to pro mě relax skutečně je. U malování dokážu na dlouhé hodiny úplně vypnout. Ale abych ilustraci dala potřebnou péči a preciznost, odpočatá být musím.

Jak moc souvisí tvoje práce „na plný úvazek“ s malováním?

Vůbec (smích). Pracuju na kontrolním oddělení finančního úřadu, takže se nejedná o moc kreativní práci. Nemyslím si ale, že by to bylo špatně. Mám v životě ráda kontrasty, takže mi to momentálně dost vyhovuje. Mám díky tomu přehled o spoustě věcí, které se mi i v mém osobním životě hodí.

A chtěla by ses jednou živit na plný úvazek přímo malováním?

To si představit dovedu a byla bych moc ráda, kdyby se mi tento sen jednou podařilo splnit. Mám ale pocit, že je přede mnou ještě dlouhá cesta a taky spoustu práce, kterou ještě musím vynaložit.

Věnuješ se ještě něčemu jinému obdobně kreativnímu?

Grafika je asi velmi silné slovo, ale poslední dobou se věnuju také přípravě plakátů na společenské akce a jiné události. Je to skvělá tvůrčí činnost, ve které mám většinou dost volnou ruku, a taky mě moc naplňuje. Pokaždé, když někde narazím na svůj vyvěšený plakát, mám z toho radost. A o tom to je (úsměv).

Je nějaký malíř, který tě výrazně ovlivnil, ať už se jedná o současnou nebo historickou osobnost? Kdo je tvým vzorem?

V mých začátcích to byl již zmíněný malíř z České Lípy, Michal Janovský, jehož tvorbu sleduju a obdivuju dodnes. A co se týče botanických ilustrací, jsou to spíše zahraniční tvůrkyně jako Cristina Cilloniz z Peru nebo Isabela Quintes ze Španělska.

Chtěla by ses s někým z nich setkat osobně? Jak by asi vypadal váš rozhovor a na co by ses v první řadě ptala?

Kdybych se někdy ocitla v Peru a měla jsem možnost si s Cristinou popovídat, určitě by mě zajímalo, kde bere inspiraci ona. Ať už na motivy pro své ilustrace, tak pro typy výrobků, které vyrábí, protože jsem z nich vždy nadšená.

Máš nějaký velký malířský sen?

Někdy bych chtěla uspořádat vlastní uměleckou výstavu a vyzkoušet si, jaké to je. Vzhledem k mé spíše introvertní povaze to zatím stále odkládám (smích).

Před pár lety jsi vytvořila úžasnou ilustraci do jedné z mých knih. Umíš si představit, že bys třeba ilustrovala celou knihu?

Nad tím už jsem taky přemýšlela. Kdyby mě někdo s tímto nápadem oslovil, nejspíš bych se nebránila a šla bych do toho. Nutno ale říct, že by to musela být dětská knížka plná přírody a zvířátek. Mám pocit, že to by mi to v současné chvíli dost sedlo.

Produkty od Terky najdete TADY.

/Helena Žáková/

Tuhle krásnou ilustraci najdete také v románu Kdo zastaví déšť 🙂

Román odehrávající se na přelomu 60. a 70. let střídavě na Kypru a v Anglii vypráví příběh britského vojáka Jamese a československé emigrantky Emy, kteří se každé léto setkávají na fascinujícím středomořském ostrově, zatímco během roku mezi sebou udržují kontakt prostřednictvím dopisů. Nejen jejich osud je nakonec ovlivněn tureckou okupací Kypru.

OBJEDNAT