Povídka na červen: Eve of Destruction

Povídka na červen, i když… Ani ne povídka. Spíš jeden z mnoha postřehů z Kypru, kde jsem strávila několik měsíců na stáži. Bylo to v roce 2021 během covidu a příležitostných lockdownů.

Možná že Češi před jakýmkoliv blížícím se uzavřením kvůli pandemii kapku vyšilovali, nicméně na Řeky, kteří se v pátek dozví, že od nového týdne přestávají fungovat obchody a restaurace, rozhodně nemají ani v nejmenším.

Víkend před lockdownem se Kypřané začínají chovat, jako kdyby měla v pondělí nastat apokalypsa.

Kapitolou pro sebe jsou Řekyně beroucí útokem všechny obchody od Bershky a Zaru až po malé lokální butiky. Obrovské tašky narvané topy a džínovými zvonáči s vysokým pasem jako kdyby mylně napovídaly, že místní ženy doteď neměly co na sebe a že pokud si něco nekoupí teď, v pondělí budou muset chodit doma nahé.

Rozhrabané stojany s oblečením, haldy neuklizených hadrů před kabinkami a především zuřivé dívky snažící se na poslední chvíli urvat co nejvíc kousků… Obchody s oblečením, před nimiž se v neděli odpoledne samozřejmě stojí stometrové fronty,  zkrátka připomínají džungli. Přežijí jen nejsilnější jedinci.

Na plážích pojem social distancing dávno ztratil význam. V Mackenzie se na sebe lepí už i chrchlající jedinci. Do jakéhokoliv volného prostoru se uvelebíte, brzy jste obklopeni rodinami s dětmi, které vás doslova vyštvou zpod vašeho slunečníku, protože je to přece jejich země a jejich stín. A pokud neodejdete včas, děti na vás vysypou hrst písku nebo vás pocákají vodou, aniž by je někdo pokáral.

Momentálně je lepší přesunout se do barů mezi mladé, kteří nejsou zdaleka tak zdivočelí. Svalovci se pokojně předvádějí a holky ještě pokojněji špulí zadky.

Když nastane večer, kyperské město Larnaka připomíná Benátky v sezóně. Ještě čtyři hodiny do zavření barů a restaurací.

Lidé vytáhli nejlepší oblečení, dámy si napatlaly nejméně dvě vrstvy make-upu a vylily na sebe veškerý obsah svých parfémů, neboť je to samozřejmě poslední příležitost na dlouhou dobu.

Po promenádě proudí hotové davy lidí, z restaurací vyhrává hudba a lidé zpívají, jedí a tancují. Takhle nějak by se dle mých představ chovala společnost, kdyby vyšlo najevo, že nenastane nový den, že v noci bouchne slunce a shoří obloha.

V uších mi zní písnička Eve of Destruction od Barrieho McGuira, kterou mám s Kyprem už tak dost spojenou, protože jsem podle ní pojmenovala jednu z kapitol svého románu. Předvečer zkázy. Nic nemůže náladu na Kypru vystihnout víc.

A světe, div se, v pondělí vychází slunce jako každý jiný den. Zeměkoule se dál otáčí. Vysoké palmy se třpytí v ranním světle a jejich listy se vlní ve větru, oleandry kvetou a přidávají se k nim další a další keře, takže člověk má spíš pocit, že celý tenhle svět se nějak znovu narodil.

Prázdné ulice a kavárny vypadají po bláznivé neděli divně, ale klid je příjemný. Ruší ho jen šum moře.

Už odpoledne lidé zvědavě okukují situaci a hledají způsob, jak porušit nařízení a zůstat delší čas venku.

Autorkou je Helena Žáková

Zmíněnou kapitolu Předvečer zkázy inspirovanou songem Barrieho McGuira najdete v románu Kdo zastaví déšť, který se – jak asi tušíte – odehrává na Kypru.

Román odehrávající se na přelomu 60. a 70. let střídavě na Kypru a v Anglii vypráví příběh britského vojáka Jamese a československé emigrantky Emy, kteří se každé léto setkávají na fascinujícím středomořském ostrově, zatímco během roku mezi sebou udržují kontakt prostřednictvím dopisů. Nejen jejich osud je nakonec ovlivněn tureckou okupací Kypru.

OBJEDNAT

T